Epilepsie psa

Malý pejsek, 6 let, začal trpět záchvaty epilepsie.

Přijde mi, ze ho majitelka trošku svou láskou až dusí... Jako by mu nedovolovala moc být psem.

Cítí se ji přemožený na všech úrovních. Dělá si s ním, co chce. Jako by se ztratil sám sobě. Je v jejím područí. Cítí se bezmocný, nic s tím nenadělá. Je si jistý, že neuspěje. Smiřuje se s tím. Skličuje ho to, uzavírá se ve svém světě. Ničí ho to a tu energii otáčí proti sobě. Ztrácí kontrolu. Jako by ho to umořilo. Nemá volbu. Toužil s ní souznít, cítí jejich vzájemnou závislost, ale cítí se ji napadený a nemůže se ubránit...

Potřeboval by víc prostoru být sám sebou, psem, tím, kdo je. 

Ten vnitřní tlak se ventiluje skrze ty záchvaty. Homeopatika mu pomohou z toho vyjít, ale ona musí změnit přístup, jinak to nepomůže. Pro něj to je vnitřní ochrana... 

Majitelka v něm musí zkusit vidět velkou duši, psa, který si zaslouží respekt, za jeho velké srdce. Vysmívání, ponižování a chránění nepotřebuje. Je malý jen vzrůstem. Ale zaslouží si respekt.