Komunikace se zvířaty

"Po cestě jsem si s ním tedy povídala a říkala mu vše, od vztahu co mám s partnerem až po mé pocity ve vztahu s ním, jako s koněm a partnerem a o homeopatikách, že je jím já a dostane i on... Jaké mám problémy a co vidím u něj... No a najednou šel vedle mě a bylo mi úplně jiné, nejde to popsat zvláštní v dobrém slova smyslu, jako bych měla pocit příjemného rozpuštění vedle něho a také jsem mu to říkala. Ze začátku šel pořád za mnou a ke konci vycházky vedle mě, prostě zvláštní, moc příjemný pocit. Najednou mě poslouchal, neřešil trávu a šel. Ke konci vycházky jsem měla chuť si na něj poprvé sednout bez sedla, bez helmy, bez vesty, prostě jsem cítila, že jo. Tak jsem sedla a úplně jako kdybych byla nádherně vláčná, moc příjemně mi bylo. Ve výběhu ještě stál a čekal pořád na mě, kam jdu, jestli přijdu k němu... Cítila jsem, jak se to mění. Říkala jsem mu i sprostá slova, všechno, co mě štve a tak, prostě na férovku a úplně jsem se rozplývala blahem, jak šel vedle mě a něco tam prostě bylo a nevím co, ta chvíle byla opravdu něco nevysvětlitelného..."

Možná je to ve své podstatě velmi jednoduché. Celý svět je jedno velké zrcadlo každého z nás. Zvířata, koně jsou nám nejbližší, navíc se nám s nimi otevírá srdce. Skrze svou čistotu o nás vědí všechno. Vnímají naše emoce, rozpoložení, náš život. Doprovázejí nás. 

Pokud najdeme odvahu se "alespoň" zvířatům otevřít a mluvit o sobě, pravdivě, úplně o všem i o tom, na co se jindy bojíme i pomyslet, jako by mezi nás vstoupí NĚCO. Zvíře umí úžasně naslouchat, nesoudit, soucítit... A když mu to všechno řeknete, bude vás pořád milovat. Když všechno, co bylo skryto si mu dovolíte ukázat, sami sobě a emočně prožít, velmi se vám uleví. A co víc, najednou se budete cítit jinak. 

Bude tam důvěra, kterou pocítíte sami k sobě, protože už tam nebude nic schovaného, žádný strašák, který by na vás za rohem vyjukl (jak vám to ukazují vaši koně). Vaše zvíře vám to odzrcadlí, protože i ono pocítí důvěru k vám, protože už ve vás nebude nic, co by potřebovalo ventilovat se skrze něj... Když si takto dovolíte sdílet pokaždé, cítit se a mluvit, prožívat sebe s vaším zvířecím parťákem, vzroste postupně vaše vědomí si sebe a důvěra v sebe a váš vztah nabyde rozměrů, o jakém se vám nesnilo. Budete průhlední, čitelní, co uvnitř to navenek a sladíte se v jednoho. 

Možná je Bůh, Vědomí nám nablízku, připraveno vždy pomoci, vidí nás, slyší nás, vidí do naší hlavy, čeká na nás, touží nás doprovodit domů, k sobě... skrze naše zvířata.Možná jsou zvířata zprostředkovateli jeho lásky, pozornosti, soucitu, vedení... Všichni jsme ve své podstatě jeden, v nekonečně mnoha podobách a neumíme dohlédnout tu propletenou síť a synchronicitu, v jaké na sebe vzájemně působíme. A všichni směřujeme k lásce. K sobě, k životu a všemu, co je.


Mirka Zagozdová