Dušnost a svalová myopatie koně

Kobylka je dušná, podezření na svalovou myopatii. Neochotná, agresivní. Vyřazená z dostihů.

Dívala jsem se a vyšlo mi to kolem 2 let.
Cítila se zraněná. Nechala si ubližovat. Fyzicky i psychicky. Nebyla schopná se ochránit, obhájit se. Bála se lidí, bála se projevit. Jevili se silnější, důležitější než ona. Podřídila se. Velká přecitlivělost nervové soustavy. Narušila se její integrita. Stala se necitlivá k potřebám lidí. Soustředila se na své potřeby a utrpení. Cítila se lhostejná, zbytečná. Všechno ji bolestně skličovalo. Uzavřela se ve svém světě. Uvědomovala si to. Ztratila kontakt se sebou a to jí vedlo k zuřivosti, kdy byla schopná jim ublížit. Nikde nenacházela uspokojení bez sebe. Absence respektu k okolí. Ztrácela nad sebou kontrolu. Cítila se zničená. Neměla volbu. Absence radosti ze života. Hněv z bezvýchodnosti situace. Toužila pracovat s radostí pro lidi, sloužit jim a cítit se tím naplněna. Chápat potřeby lidí a uspokojovat je, ale cítila se podvedená. Zahlcená. Neunesla tu zátěž. Potřebovala si odpočinout, ale nemohla. Stala se podrážděnou, lhostejnou vůči lidem.

Jako by překročili všechny její hranice s převálcovali ji. Jako by už neměla z čeho brát. Jako by se sama sobě ztratila a zůstala jen naprostá frustrace, bezmoc a vyčerpání, psychické i fyzické. Jako by byla neustále tlačená do kouta, odkud nebylo úniku. A jediná možnost byla popřít vlastní touhu sloužit a jít proti lidem. Použít svou fyzickou sílu, která spolu se ztrátou kontroly nad sebou, spolu s odpojením se od sebe vedla k té agresivitě.
Jako by to byla její jediná možnost se za sebe postavit. I když tím před sebou popřela svou přirozenost. Proto ji stáhli. 

Jako by v tom příběhu, prožitku uvízla a nějaké úrovni v tom žije stále. Proto ta neochota, agresivita a cukr ve svalech. Ona se cítí vyčerpaná, i když vlastně nic nedělá.

Homeopatika jí pomohou to zastavit a probudit se tady a teď. Uvědomit si, že realita je jinde a ten příběh je jen vzpomínkou. Nadechnout se a vydechnout úlevou. 

U sebe se také podívejte, jde to máte podobně jako ona. Kde se cítíte jako kdysi v minulosti, i když ta už je dávno pryč. Kdy pořád dokola přehráváte nějaký příběh, který ve vás je stále živý, i když realita je už úplně jiná. 

Bude to příběh podobný jejímu. Nějaké naprosté převálcování své přirozenosti, které vás dovedlo do obrany agresivitou, útokem. Jako děti jsme to na nějaké úrovni zažili všichni.
A mluvte s ní o tom. O sobě. O ní. Dovolte si emoce, cítit i prožít. Vaše slzy budou jejími.

Zkuste ji pochopit, co asi vedlo k tomu, že se tak chovala... Odpusťte jí. Souciťte s ní.
A přečtěte si tyto dva články a začněte od začátku. Dejte jí prostor se probudit, i sobě v prostoru bezpečí, přijetí a respektu.
https://www.emocezvirat.cz/...or/
https://www.emocezvirat.cz/...ty/

Když to dokážete, máte možnost se vzájemně uzdravit a navázat vztah, o jakém se vám ani nesnilo. Ona to má v sobě. Touhu vám sloužit. Spojit se s vámi v důvěře, respektu a lásce.

Teprve když porozumíme příběhům druhých, tomu, co prožili, můžeme je pochopit.        Můžeme se jich přestat bát a soucítit s nimi. A potom je naše láska může uzdravit.

Teď to je na vás.