Hranice a prostor

Zkusili jste někdy jenom být se svým koněm? Přistoupit k němu, s respektem k jeho prostoru, k jeho naladění a hranicím?

Většinou po něm něco chcete. Spěcháte, chcete od něj výkony, potřebujete s ním pracovat, jezdit... Bez ohledu na to, jak se on cítí, jak se doopravdy cítíte vy a co oba potřebujete. Jaký máte oba den.

Zkuste využít zimu, advent k tomu, že si dáte prostor pro to, s ním, spolu jen být. Zpomalte a než k němu půjdete, zastavte se. Dýchejte, podívejte se pravdivě na to, jak se cítíte. A potom k němu běžte, pomalu. Dejte i jemu prostor vás vnímat. A zastavte se kousek od něj. Nevrhejte se na něj. Pozdravte ho. A zkuste mu říct, jak se cítíte. Jaký jste měli den. A potom jen mlčte a buďte a jen dýchejte a nic po sobě ani po něm nechtějte. Možná k vám přijde. A možná ne, ale bude o vás vědět. Bude to pro vás oba nové.

Neustále překračujeme své hranice, nebo jsme převálcováváni. Nebo naopak neviděni. Už od malička. A děláme to i koním. Honíme se za výkony, výsledky, ale po cestě jsme zapomněli na to, jak se cítíme, co prožíváme. Jako by tato hodnota byla podružná. Stres je necítění emocí, útěk před nimi. A přitom by se jen stačilo zastavit a dýchat, vnímat sám sebe. Když se necítíme dobře sami se sebou, nemůžeme čekat, že se druzí s námi budou rádi.

Nemusíte svého koně každý den čistit, pracovat s ním, jezdit... Zkuste si dát občas oraz jen tak spolu být. Zkuste než cokoli začnete vyjít z tohoto zpomalení, či zastavení. Dvacet, třicet minut. Možná vás taková jednoduchá věc dostane svou hloubkou. Možná něco zaslechnete... Možná si uvědomíte věci, které ve vás uvolní něco, co postupně poroste. Vaše vědomí prostoupí to, co je. A v tom prostoru budete mít příležitost se potkat sami se sebou, ale i se svým koněm. Ve chvíli, kdy přestanete tlačit k vám třeba sám přijde. A bude chtít navázat tam, kde jste skončili nebo možná ještě nikdy nezačali.

Tady jsou tři příběhy koní, kteří měli problémy s hranicemi, prostorem, kteří neumí navázat vztah, kteří neumí respektovat prostor člověka, kteří jdou až jako by bezohledně proti němu. Když se nad tím zamyslíte, může se to týkat kteréhokoli koně, či dokonce kohokoli z nás. Všichni jsme se narodili do nějakých podmínek, s nějakými potřebami a většina z nás byla naprosto převálcována nebo nevnímána. Když to zkusíte jinak vůči nim, zároveň tím uzdravíte i sebe. Krok za krokem.

První... Cítil se odmítnutý. Jako by neúspěch oslabil jeho pozici. Pocit nedůvěry k němu, dusil to v sobě. Pocit vlastní nedostatečnosti. Jako by to v něm uvízlo. Potřeboval jeho uznání. Cítil se přemožený na všech úrovních. Dělali si s ním, co chtěli. Úzkost vyvolaná vlastním stavem. Frustrace, smutek. Pocit osamělosti bez východiska. Toužil být otevřený, ale necítil se bezpečně a uzavřel se. Velký strach.
Tento kůň dříve běhal dostihy, jako by to nějak posunulo hranice jeho vnímavosti a citlivosti. Jako by to trauma zavřelo jeho citlivost a stal se z něj tank, robot. On se strašně bál a byl v tom sám, jako by ten jezdec ho nevnímal jako živého.
Dnes potřebuje, aby byl vnímaný a zároveň přes sebe zase začne vnímat člověka. Jako by potřebuje bezpečný prostor, hranice s láskou, ale pevné a uznat jeho pocity a potřeby. Jako by s ním pořád komunikovat. Uznat jeho přítomnost a tu půlku, kterou vnáší do vztahu. Dát mu důvěru. A tím ji i získat. ♥️

Druhý byl ve 3 letech oddělený od koní, jako by se ocitl někde sám. Cítil se přemožený na všech úrovních. Nevěděl, co se s ním děje, cítil úzkost vyvolanou vlastním stavem. Otupělost. Jako by se mu zavřela cesta k radosti. Nedostatek sebevědomí, zklamání. Cítil se odmítnutý, ustoupil ze své pozice. Pocit vyloučení. Přetěžovalo ho to. Potřeboval, ale postrádal oporu. Toužil být otevřený, společenský, vřelý, přátelský, ale ta samota byla pro něj trauma, bál se být sám a jako by se nedokázal znovu naladit na vztahy.
Jako by nějakým způsobem se ocitl úplně sám a bez kontaktu se ztratil. Jako že mu neměl kdo ukázat jeho, jako by skrze vztah. Nějakou interakcí s někým. On se úplně ztratil. Nevěděl, kde končí a kde začíná. Jako by mu chyběla emoční náplň. Bylo to pro něj takové psycho, že to neumí. On se nepovyšuje nad člověka svým nerespektujícím chováním, on se hledá.

Třetí kůň, při jakémkoli tlaku utíká... Jako by musel bojovat za to, kým je. Být neustále připraven se obhajovat. Cítil se podvedený. Zklamaný. Podezřívavost. Prudkost, proradnost. Cítil se přemožený na všech úrovních. Jako bys si s ním dělali, co chtěli, bez ohledu na to, kým byl. Změnilo ho to. Bezmoc při životu v nevyhovujících podmínkách. Toužil být mírumilovný, ale ale jako by ten tlak vnějších okolností ho dotlačil do potlačení své podstaty, do boje a obrany.
Přijde mi, že si byl vědomý toho, kdo je a jaký smysl má jeho život. Vyšel ze stáda do boxového ustájení a najednou se ocitl v podmínkách, kde nemohl být tím, kým je. Které ho omezovaly, oklešťovaly, kde nemohl svobodně dýchat. Kde cítil obrovský tlak na svou podstatu. Proti jeho přirozenosti.
Potřebuje si vzpomenout, že nechtěl bojovat, ale spolupracovat. Že už nemusí bojovat, že už může komunikovat. Že ten tlak už není.

I my si potřebujeme uvědomit, že už nejsme malými bezmocnými dětmi, ale že jsme už dospěli. Svůj život máme ve svých rukou. My jsme teď sami sobě tím, na kterého jsme čekali. ♥️

Mirka Zagozdová