Kobylka v nepohodě

11.05.2018

Podzim 2017. Tří letá plnokrevná kobylka, která emočně zůstala hříbětem. Jako by nebyla přerušena pomyslná pupeční šňůra s její matkou. Vyšlo mi, že byla odstavena v půl roce a vůbec to nečekala. A od té doby jako by pak byla už pořád sama.

Cítila se lhostejná k životu, zbytečná. Všechno ji skličovalo. Ztratila kontakt sama se sebou. Cítila se nemilovatelná. Měla pocit viny, že se to děje kvůli ní. Pocit nepřijatelnosti. Cítila se poražená. Ztratila svou sebehodnotu, začala ji očekávat od druhých. Cítila se strnulá. Nevěděla, co si počít s vlastním životem. Jako by ji něco brzdilo. Snažila se být dospělá, ale cítí se jako dítě.

Homeopatika jí pomohly mentálně se oddělit od mámy. Doporučila jsem také být ve stádě, kde budou mladší koně, starší koně nebo i matka s hříbětem... Aby měla možnost se skrze interakci s koňmi poznat a dospět.

Duben 2018, kobylka moc nežere, je trochu apatická... Po vyléčení a dospění mi vyšla další vrstva po tom odstavu... Tentokrát vůči lidem, všeobecně.

Je to někdy od jejích 8 měsíců. Cítila se přemožená. Dělali si s ní co chtěli. Musela se podřizovat. Pasivita, deprese. Jako by až podléhala šikaně (ona to tak vnímala). Vztahová beznaděj. Frustrace ze všech vztahů. Osamělost. Jen využitá k účelu člověka. Cítila se nemilovaná.Potřebuje být zaměstnaná, aby to vydržela, něco dělat, neklidná. Potlačuje tím tu beznaděj. Je to její 13. komnata, je to v ní hluboko schované. Toužila se účastnit života, ale cítí se od něj oddělená. Od života, lidí i sebe.

Ten její smutek byl hmatatelný, až apatie...

Tady je vidět, jak jsou vztahy pro koně důležité. Pokud nemají možnost dozrát sociálními vazbami ať ve stádě nebo s člověkem, velmi je to poznamená.