Kůň jako věc

S koněm jsem se poprvé setkala asi před 10 lety, 3 letech rodiče rozhodli, že ho musíme prodat. Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že on je mým osudovým koněm. Po mně vystřídal 2 majitelky a jeho současná ho cca přes 2 lety odvezla na pastviny, kam za ním jednou za čas přijeli, zaplatit ustájení a podívat se na něj. Letos mi nabídla, abych si ho vzala k sobě na aktivní důchod, ale že bude papírově pořád její. Myslím, že péče o něj za ty 2 roky nebyla nějak hvězdná, vzhledem k tomu, že ji majitelé vlastně vůbec neměli pod kontrolou, přijel se zanedbanými, přerostlými kopyty a kulhal. Řeším to, jeho zdravotní problémy mi nevadí. Jen bych ráda zjistila jejich příčinu a pokusila se je odstranit, protože věřím, že i jeho obtěžují. Snažím se dělat vše pro to, abych mu zajistila krásný důchod - on si ho zaslouží. Jen mám občas pocit, že věci které dělám, k ničemu nevedou nebo je to ještě horší. Chtěla bych vědět, co pro něj mohu udělat, aby byl šťastný. Popravdě poslední dobou přemýšlím, jestli bych emoční terapii nepotřebovala spíš já, protože jsem řešila zdravotní problémy i u svých psů. Nevím, jestli se nesnažím hledáním a řešením problémů u svých zvířat jen odvrátit pozornost od stresujících věcí, proto bych ráda zkusila tyto otázky s Vaší pomocí aspoň trochu rozklíčovat.

Děkuji za důvěru.
Dívala jsem se na něj a už při nacítění jsem vnímala, že se cítí jako věc. Příčina vznikla v jeho 5 letech vůči ženě.

Cítil se jí přemožený na všech rovinách. Cítil úzkost, nepoznával se. Dělala si s ním co chtěla, jako by neměl vlastní vůli, nechápal to. Nebyly uspokojeny jeho základní potřeby. Začal se uzavírat a nic nepožadoval. Cítil se odmítnutý. Ustupoval, pocit vyloučení. Dusil to v sobě. ¨Cítil se nedostatečný. Nesvobodný. Toužil být vítaný, ale cítil se opuštěný. 

Přijde mi to, jako zklamání, že v něm neviděla živou bytost s potřebami a emocemi. A to bylo pro něj tak zraňující, že se v tom pocitu uzavřel a zůstal uvnitř celou dobu sám. Jako by ho nikdo neviděl, jen byl využíván, jako věc.

Vnímám, že to tak má spousta koní. Že byli přemoženi, zlomeni, neviděni a potom šli z ruky do ruky, aniž by se někdo pozastavil nad tím, jak oni to cítí, co prožívají. Lidé dnes říkají, že kůň potřebuje jen stádo, koně, aby byl šťastný. Dovoluji si nesouhlasit. Ano, divoký kůň určitě. A i domestikovaný kůň potřebuje stádo a pastvinu, ale potřebuje i vztah s člověkem. Jako by potřeboval být viděn a vnímán, cítí se jako bytost, která potřebuje interakce i s člověkem, vztah,nejen s koňmi. Protože to je vzájemná výměna a služba, mezi člověkem a koněm. A pokud to koni není umožněno, není viděn, je zlomený člověkem, trpí, uvízne v tom. Kůň koně takto nikdy nezraní, že by to v něm uvízlo nějak a nedokázal to zpracovat. To vždycky přijde od člověka. Taky si nemyslím, že člověk má být pro koně koněm, stádem, jak se to někdy říká. Kůň moc dobře ví, kdo je člověk. Cítí ho. Víc, než člověk vnímá sám sebe. Jsou si vzájemně zrcadlem, potřebují se vztahovat, aby se oba posunuli. A koně to ví a potom, když to nedostanou, ten vztah, nebo je člověk zraní, zasáhne je to velmi hluboko. 

A potom, když po tom všem jsou odsunuti na "klidný důchod", kde už s člověkem nemají žádný vztah, nejsou šťastní. Je to jako kdybyste aktivního člověka, který celý život nějak fungoval posadili samotného doma a čekali, že ho to naplní...

Pokud jsou i vaši psi nemocní a víte, že před něčím utíkáte, vy sama máte svůj život ve svých rukou. Už není žádný dospělý, který by vám říkal co máte nebo nemáte, buďte sama svou vlastní autoritou. Možná i proto se vám kůň vrátil. Nastavit vám zrcadlo, že se možná uvnitř cítíte jako věc, která je ovládaná z venku a nemá žádnou moc nad svým životem. To, co cítíte se situací s ním můžete otočit na svůj život... Zkuste zjistit příčinu svých nemocí a odstraňte ji, protože víte, že vás to obtěžuje. Zeptejte se sama sebe, proč děláte věci, které nikam nevedou nebo situaci zhoršují? Co můžete udělat pro sebe, abyste byla šťastná?

Pošlu vám pro něj homeopatika a ty mu pomohou vyjít z toho pocitu a bylo by skvělé, dávat mu každý den pozornost, být s ním. A všímat si i sebe, co s ním cítíte, jak ho vnímáte, jak se cítíte vy. To vám dá spoustu odpovědí na váš život. A když budete opravdu otevřená, a budete následovat své pocity, posunete se a změní vás to oba.