Lidé a jejich koně

  "...A je krásné, jak ruku v ruce s vaší terapií jde i změna postoje majitele ke koní..."

Musí jít. Pokud se jakékoli zvíře začne uzdravovat, otevírat a měnit, musí se změnit i jeho majitel, ruku v ruce s ním. Jeho přístup k němu...

Kůň, který se lekal a měl negativní návyky při práci, absolovoval dvě léčby po 3 měsících. Takže přes půl roku jeho transformace, kdy se pomaličku měnil... Jenže majitelé k němu přistupují ze starých paradigmat jeho chování, místo, aby se posunuli s ním. Přistupují k němu pořád stejně, s očekáváním toho, co dělal dřív, jak se choval... Když na něm jel jiný jezdec, vůbec jeho "zlozvyky" neregistroval. Protože už prostě nejsou. Jenže pokud k němu majitelé budou přistupovat, jako by je pořád měl, budou se jich bát a očekávat je, tak se je kůň zase naučí... Postupně se zase zavře a začne se bát, protože jeho člověk se bojí. Je mi smutno, když vidím, jak ten kůň má radost z uzdravení a jak je znovu převálcován...

Starší pes, kterého si vzala paní od někoho, měl problémy s kůží. Uzdravil se, ale ona vůbec nevzala v potaz jeho pocity, proč onemocněl a chovala se k němu stejně, jako předchozí majitelka... Tak se znovu uzavřel a nemoc se vrátila. Jako vnitřní obrana jeho duše.

Je mi líto, když vidím koně, kterým jejich lidé sprostě nadávají, ponižují je, jednají s ním tak, jako by necítili. Podle mě každé zvíře vnímá slova, tón řeči a ví, že to patří jemu. A stejně, jako by se každý z nás v té chvíli nějak cítil, i jim je to velmi nepříjemné a dotýká se jich to. Cítí se poníženi, stydí se, zlobí se... Nerozumí tomu.

Lidé, věřte, že vaše zvíře cítí jako vy. Navažte s ním vztah. Od srdce k srdci s ohledem na to, že je živou, cítící bytostí. Tisíckrát se vám to vrátí, ve formě lásky.