Natékající vemínko kobylky
Kobylce natéká opětovně vemínko...
Vyšlo mi, že byla březí a potratila. Cítila se opuštěná. Potřebovala útěchu. Cítila žal, pocit viny. Cítila se nepřijatelná uvnitř. Ochuzená o něj, chtěla ho. Skrývala své pocity. Cítila se slabá. Cítila úzkost o něj, ale musela tím projít. Cítila se nejistá, nedokázala to přijmout.
Přijde mi, že věděla, že je březí a jako by se trýznila tím samovolným potratem, že ho neudržela.
Prožila to úplně stejně, jako lidé, ženy. Homeopatika jí pomohou to uvolnit a majitelka jí měla říct, jako žena ženě, že to nebyla její vina, že to prostě tak muselo být. A že to chápe, jak jí to muselo bolet... A aby se nebála plakat. Její slzy budou jejími slzami, vypláče to i za ni.
Matka je stejná ať je jakéhokoli druhu. Mateřský pud cítí všichni stejně. Zvířata jsou daleko jsou citlivější a instinktivnější.
Proč si člověk myslí, že to mají jinak? :-(