Přeprava koní

Kobylka se chystala na dlouhou cestu přepravníkem do Švýcarska. Jako tříletá ve vozíku upadla. Vypadalo to hodně hrůzostrašně, ale nakonec měla na těle jen pár škrábanců a byla v šoku.

 Vyšlo mi to, že tenkrát, se cítila opuštěná. Sama. Bála se. Akutní panika bez východiska. Bezvýchodnost, hysterie. Klaustrofobie. Obrovský strach. Nepříčetnost, ztráta sebekontroly. Cítila se ohrožená. Chtěla uniknout, dostat se z té pasti, ale neměla volbu. Toužila být pozorná, ale cítila se podvedená. Nedůvěra a podezíravost. 

Jako by ona vůbec nevěděla, co se děje. A bylo to velmi silné a ty pocity na v těle. Ty pocity, emoce s tím spojené, ta hrůza z neznáma zůstaly v těle. Ona tomu vůbec nerozuměla, co se děje, co se stalo. Jako by byla mimo sebe hrůzou. Nemohla utéct, nemohla nic. Naprostá bezmoc, bezvýchodnost. 

Nakládání proběhlo bez problémů, jela nakonec neuvázaná na volno a v klidu. 

Jako by za všemi "problémy" jsou nezpracovaná traumata. Nakládání, přeprava, kovář, veterinář... Můžeme zvířatům to trauma pomoci uzdravit a nebo je retraumatizovat znovu a znovu...