Provázanost uzdravení koně a člověka
Dobrý den, mám 5 letého koně, který je moc hodný, ale velmi se fixuje na druhé koně. Například když jezdím, a vedou kolem jízdárny koně do výběhu, zastaví se a začne hlasitě řehtat. Taky vždy zneklidní a řehtá, když přijde nový kůň na jízdárnu nebo odejde.... Ztuhne, začne být úzkostný. Když mně má vedle sebe, tak to nedělá, má ve mě na zemi oporu, když však na něm sedím, má pocit že je opuštěný a fixuje se na koně vzdálené.... Zajímala by mně příčina, mam pocit, že prodělal nějaké trauma, které dosud nezpracoval....
Dobrý večer, dívala jsem se na něj a vyšlo mi... Snad vám to dá smysl...Že to není o něm, ale o vás. Že vy tam máte nějaké nezpracované trauma z vašich asi 10 let vůči nějakému koni.
Cítila jste se přemožená na všech úrovních. Dělal si s vámi co chtěl. Cítila jste úzkost. Jako by vás nějak převálcoval. Nemohla jste nic dělat. Cítila jste bezmoc. Cítila jste se poražená. Obvinila jste se z toho. Měla jste pocit, že jste selhala. Bylo to ale za hranicemi vašich možností. A nějak jste v tom ustrnula. Toužila jste si být vědoma své síly, ustát si sama sebe, ale musela jste za sebe pořád bojovat.
Možná se tenkrát něco stalo na jízdárně, mezi dalšími koňmi a ač jste statečně "jela dál", ten pocit zůstal v těle. A skrze vašeho koně se zviditelňuje. Potřebuje, abyste jemu a hlavně sobě znovu uvěřila. Protože on to z vás cítí. A když vy se bojíte, on taky a hledá oporu.
Nachystám vám homeopatika, které vám to pomohou uvolnit z těla. A hodně s ním mluvte. O tom, co se stalo tenkrát, pokud si to uvědomíte...Myslím, že to máte uložené v těle, protože to byl instinktivní strach o přežití, a ten se vynořuje podvědomě, nekontrolovatelně vámi, i když se s nim snažíte pracovat a ušla jste velký kus cesty prací s pocity a představami, je potřeba ho uvolnit z těla.
Dobrý večer, to je zajímavý postřeh, je pravda, že jsem něco takového prožila.Budu ráda za jakoukoliv pomoc, celkově se problém velmi zlepšuje, jsou dny, kdy už neřehtá a je více statečný i já se na něm cítím čím dál tím více jistá a v bezpečí, snažím se s ním povídat, vysílám obrazy a myšlenky...nic neskrývám... je před námi ještě dlouhá cesta, snad se nám podaří problém společně překonat. Jen s tím řehtáním - pořád si myslím, že tam něco je...
Podívala sem se na něj ještě jednou, já nikdy nevím, co vyjde a tohle mě samotnou překvapilo. Jako by potřeboval odkrýt napřed Vás, aby mohl ukázat to svoje zranění.
Vyšlo mi to někdy z jeho 3 let, vůči koni-koním. Nepřijímal nějakou situaci, bylo to pro něj nepřijatelné, vzdoroval tomu. Cítil se být nechaný na holičkách. Cítil se otupělý. Bylo to za hranicí jeho únosnosti. Jako by tomu chtěl uniknout, byl to citový šok pro něj. Potřeboval oporu v tom koni, koních, cítil se jako by napadený a potřeboval jeho ochranu.
Přijde mi, že byl tak fixovaný na koně, že když ho potom kvůli nějaké práci, obsedání odvedli, tak když už to bylo na něj moc, potřeboval oporu koní. Necítil se bezpečně. A proto jak to píšete, že když se cítí nestandartně, tak tak zareaguje.
A dochází mi i ta provázanost s vámi... Když se vy budete cítit bezpečně, vy, najde tu oporu ve vás. A pro ten pocit vzájemné důvěry jsou potřeba oba kroky, doladit vás oba. On potřeboval napřed "odkrýt" vás, aby jste se vy cítila sebevědomě a teprve potom mohl "odkrýt" sebe, aby ve Vás cítil oporu, protože jeho uzdravení je spojené s Vaším.