Zánět v těle

Kůň má zánět v těle. Při hodinách mu teče z nosu bílý až nažloutlý hlen a trpí na zánět kloubů. Pořád je v režimu, že napřed řekne ne, ale během chvilky si to rozmyslí. Je to úžasný charakterní kůň, ale v minulosti s ním nebylo vůbec hezky zacházeno, byl využíván, až zneužíván v provozu.

Vyšel mi příběh z 5 let vůči ženě. Cítil se poražený. Ztratil pocit svobody. Neměl volbu. Ztratil svou hodnotu. Začal ji očekávat z venku. Měl pocit, že selhal. Začal se trestat. Jako by se snažil překonat sám sebe. Pocit nepřijatelnosti pro okolí a nepřijetí té situace. Vzdoroval tomu. Nesnášel protiřečení, odpor k autoritám venku. Cítil se zklamaný. Touha po nezávislosti. Citový chlad a uzavřenost. Potlačený hněv. Touha po vztahu, ale zároveň opatrnost. Toužil být propojený, v symbióze, ale cítil se napadený a musel se chránit.

Přišel mi jako kůň z filmu Avatar. Jako by měl v sobě touhu splynout s člověkem, ale potřeboval se v tom cítit svobodný a spolupracovat, jako by se vzájemným respektem. Jako by potřeboval zůstat uvnitř nezávislý. A protože to ztratil, jako by se v tom uměle udržuje tím prvotním NE, vzdorem. A to má i vůči vztahu, jako by jej chce, ale zároveň potřebuje prostor. Jako by z toho provozního zneužívaného koně potřebuje vyrůst do koně z Avatara. Sloužit, ale na jiné bázi. Ne podrobení, ponížení a zneužívání bez úcty, ale jako by s úctou a respektem k němu jako bytosti. A v tom obrazu vzdoru a konfliktu je ten zánět. Jako by jde sám proti sobě.

Bohužel to je častý obraz, nejen koní, ale i nás, lidí, kdy jako děti jsme si tím prošli ve výchově. A pokud ten obraz v sobě člověk nezmění, provází ho celý život. Vzdor je jakoby snaha získat alespoň pocit, že mám volbu. Můžu alespoň říct ne, i když musím udělat ano.

Zvířata a děti reagují už jen na otevření příběhu. Pár dní na to byl naprosto úžasný, žádný prvotní odpor hned od začátku naprosto krásně spolupracoval a majitelka byl naprosto nadšená a moc vděčná.