Pes nemůže chodit

"Dobrý večer, nevím, jestli si mě pamatujete. Začátkem roku jste mi pomáhala řešit problém s fenkou, která byla smutná po stěhování.

Daří se jí, řekla bych dobře. Je veselá, plná energie i ve výcviku se nám daří. Ale už skoro dva měsíce jí trápí kožní problémy na packách. Tvoří se ji bolestivá hnisavá ložiska mezi prsty. Ona teda už asi dva roky mívá občas období, že si ty packy pořád líže a kouše, ale žádné rány tam nemívala.

Veterinář jen poradil udržovat v čistotě, v podstatě nechodit ven a ošetřit antibiotickou mastí. Bohužel se mi nezdá, že by to moc pomáhalo a už vůbec to neřeší příčinu a to, proč si ty packy neustále líže. Nedokázala byste nám nějak pomoci? Jsem docela zoufalá, protože pes, který nemůže běhat venku nemůže být spokojený pes"

Dobrý den, samozřejmě si vás pamatuji. Dívala jsem se na ni a je váš anděl, víte to? 

Pomáhá vám zviditelnit, že se pořád po tom rozchodu cítíte nemilovaná, nemilující. Chybí vám to. Jako byste to ale ukrývala i sama před sebou, tu touhu milovat, být milovaná. Obviňujete se z toho, že to tak není, a zároveň před tím obviněním, sama před sebou utíkáte (ale tomu neutečete, ukazuje vám to ona). Jako byste si neodpustila. Ustrnula jste v tom. Porazila jste sama sebe. Cítíte se zbytečná. Jako byste si nevěděla rady se svým životem. Toužíte být hodna všeho, po čem toužíte, ale máte pocit, že si to nezasloužíte.

To co nejvíc nechceme vidět a potlačujeme se nejvíc zviditelní přes tělo. Přes její ve vašem případě. Vy taky chcete běhat venku jako by, ale zároveň si to nedovolujete. Je čas udělat další krok a odpustit si, přiznat touhu po lásce, muži a vyjít do světa... Jako by symbolicky nesedět už doma a nečekat... Pošlu vám kuličky, budete je užívat obě.A uvidíte, že si zasloužíte mnohem víc, než o čem sníte :-) S přicházejícím Adventem přichází zázraky, tak si přejte i jeden pro vás. Toužíme po tom všichni.

"Dobrý večer, děkuji za rychlou reakci. A nezbývá mi, než potvrdit vše, co píšete. Já to v podstatě i věděla, ale nějak s tím vědomě nedokážu nic udělat. Mužům nevěřím. Po minulých zkušenostech mám pocit, že mě chtějí jen využít. A tak jsem sama sobě namluvila, že je nepotřebuji. Ale vím, že to není dobře. I mé tělo mi to dává najevo. Asi před měsícem jsem dokonce musela podstoupit menší gynekologickou operaci. Se svým životem si opravdu nevím rady. Mám pocit, že mé bytí tu nemá význam, tak prostě přežívám. Ale ona mi moc pomáhá. Už několikrát jsem o ní říkala, že je to můj osudový pes. Těším se, že se někam posunu a hlavně nechci, aby trpěla ona."

https://www.emocezvirat.cz/l/smutny-pes/